Tak naše osmnáctileté "dítě" to snáší špatně - nemůže se vídat se svými kamarády, kterých má asi tak tisíc, těžko se nutí k učení a myslím, že je i sexuálně frustrovaný.

Jedenáctiletý syn propadl nějakému splínu včera, po dětech ve škole teskní od začátku - on byl týden před zavřením škol nemocný, pak, když školy zavřeli, ale ještě nebyla karanténa jsem ho nepouštěla ven a už je to prostě hodně dlouhé. Budeme všichni mistři v hraní deskovek, škoda, že do toho furt musím pracovat, jde mi to z domu pomaleji a nebaví mě to.

Manžel je nabručenej asi tak poslední dva roky, celkem se to nezhoršilo.

Já propadám panice vždycky jen na chvilku, pak jdu buď vařit nebo ven a je to dobrý.