Manžel byl v klidu a v pohodě než nám=rodičům začaly neúměrně narůstat školní povinnosti našich dětí. Snaží se seč může, na nervy jsme všichni, je mi líto dětí... Máme děti se speciálními učebními potřebami, o to je to složitější. Opravdu 90% dozor.
Ale po deseti letech už jsme si v rámci možností spravedlivě rozdělili výuku na 4-5hodin oba a lépe stíháme svoji práci.... Tak se to snad už uklidní. A pevně věřím, že nám škola zadá jinou výuku než úkoly pro rodiče.