Myslím, že jsem to jako dítě viděla, v kolika letech si nepamatuju, ale o moc vív než páťákům mi nebylo.

Záleží určitě i na konkrétním dítěti, i na tom, jak rodiče hlídají a kontrolují, na co se dítě kouká. Když vezmu v úvahu, co dnešní děti můžou běžně vidět, je Vyšší princip v pohodě. Možná je rozdíl v tom, že tam ta hrůza není tak explicitní, jde spíš o atmosféru a emoce a to citlivější dítě může zasáhnout. Jenže máme děti chovat jak skleníkové kytičky? Nemají vědět, jaké hrůzy se děly? To snad ne. Možná je sporné takový film zadat jako povinný, protože to na různé děti může působit různě.

Mě napadla jiná věc. Je rozdíl, když je film v zásadě popisuje historické události (stačí na motivy, nemusí být úplně věrný), a když je to úplná fikce? Dodnes si pamatuju, jak mě ve filmu i knížce zasáhlo, když zemřel Vinnetou. Působí to na dětskoiu dušičku stejně jako reálné příběhy nebo ne? To by chtělo názor odborníka.