U nás v zásadě dobrý. Občas je nějaká ta rozmíška, ale nic mimo normu. Velké děti spolupracují ještě více, než obvykle.
Jediný větší problém byl s mužem, který měl obsesi zprávami, ale to už jsem mu v klidu vysvětlila, že to část rodiny velmi nervuje a jestli by se v obýváku koukal na zprávy max jednou denně a zbytek ať si pouští na noťasu do sluchátek a dal si říct.
Jako práce je teda dost. Nějací stálí klienti mi zůstali + se ozývají lidi, co potřebují podpořit (zadarmo). K tomu pracuju na projektu, který se tak jako tak dělal přes skype (konzultace/didaktický dozor lidem, co píšou metodiky do škol), takže tam se nic nemění. No a dvakrát týdně odvezu manžela do Prahy do jeho kanceláře, kde vyřídí to nejnutnější a to minimum objednávek, co nám chodí. Mezitím je potřeba obstarat rodiče. Doma samozřejmě domácnost, navíc jak jsme všichni furt doma, tak se vaří a peče víc - to si děcka pochvalujou Do toho mám docela blbej zdravotní problém (je to v řešení), kterej mě vyčerpává. Ale nestěžuju si. Máme s mužem víc času na procházky a na to být spolu, on už potřeboval fakt zvolnit, tak jsem vlastně ráda, i když ta finanční nejistota na mě doléhá. Přinejhorším se vším seknu a půjdu se nechat zaměstnat