V návaznosti na předchozí témata o koronaviru, opatřeních, úvahách o budocnosti, nejistotě by mě zajímalo, čeho se bojíte nejvíc, co vás osobně a vaši nejbližší rodinu ohrožuje nejvíc, v čem spatřujete největší riziko? Máte strach z nemoci jako takové, z ekonomických dopadů, nebo ze zneužití současné situace?
Jak vás osobně současná situace zasáhla? Jste víc ohroženi případnou nemocí nebo výpadkem příjmu? Jste doma, nebo pracujete? A co mě zajímá nejvíc, co děláte proto, abyste se ze současné situace nezbláznili?

My jako rodina zatím výrazně finančně postiženi nejsme, ale to ještě může přijít, žádné teplé jisté místečko, které není ohroženo ekonomickým propadem nemáme. Přesto se hodně bojím budoucnosti. Minulý týden jsem z toho byla na zbláznění, ale pak zaujala postoj "žádná kaše není tak horká, jak se uvaří" a v rámci možností se snažím fungovat co nejvíc normálně. Děkuji osudu, že nám dopřál mít dům, protože být zavřená dva týdny i dýl v bytě, tak už asi skáču z okna. A to jsem byla doma jenom minulý týden. Ale to, za jaké situace se toto všechno odehrává a hlavně ta nejistota příštích dní je na zbláznění.
Poslední dny mě čím dál víc napadá, že jestli nouzový stav dále prodlouží a budou lidi držet doma ještě dýl, tak co napáchá větší škody, co je horší? Vir, nebo nebo psychické poruchy a úzkosti vyvolané dlouhotrvajícím domácím vězněním lidí?
Zatím všechno funguje, tak jak má. Tady, kde žiju, lidi opatření víceméně dodržují a řekla bych, že se i hodně "stmelili" v boji proti společnému nepříteli. Jen mám obavu, že jestli tyhle opatření budou trvat dýl než původní jeden měsíc, tak část lidí je začné obcházet a druhá část z toho zblbne.