Nemoci se bojím přiměřeně.
O mladé členy rodiny moc nejde, senioři se izolují.
Žijeme celkem normálně, pracujeme z domova, pobýváme v přírodě.
Chybí mi plavání, vadí mi nemožnost cestování a hromadných společenských akcí, trochu mrzutá je nemožnost navštívit některé obchody, dát se ostříhat, posedět s lidmi v kavárně apod., ale to se dá vydržet.
Opravdový průšvih vidím v zápasu drobných podnikatelů o přežití, to jsou - vedle nemocných samozřejmě - lidé, kteří na to nejvíce doplatí.
Na nás to finančně také dopadne, ale nijak katastrofálně.
Výhledově mám největší strach z politických dopadů.
A mrzí mě, že nebude možné slavit Velikonoce v kostelích.