Musím se přiznat, že to snáším dost blbě. Vadí mi hlavně to, že musím chodit do práce (a to opravdu musím, jako samoživitelka se nemůžu ani "hodit marod"). Necítím se tam dobře, kolegyně přijdou v roušce do práce a pak ji na celý den odloží. Zkrátili nám pracovní dobu, což je fajn pro ty, co toho mají málo - já toho mám moc a náročnější věci a tak dělám pořád ve stresu. Syn je naštěstí soběstačný, plní si školní povinnosti, ale chybí mu sport. Trápí mě mamka (75), která si nedá říct, obden musí do obchodu a pořád hlídá pravnoučka. Celkově jsem z toho vyčerpaná. Jenom když jsem doma, je mi fajn. A nejhorší je, že nevíme, jak to bude dlouho trvat...