Tohle je strašně těžký. Když někdo potřebuje přímou osobní pomoc, tak je jasný, že se kontakt omezit nedá, ale i jinak by bylo asi na hlavu úplně se seniora stranit z obavy z nákazy. Připadá mi, že ta možná fyzická újma je ve spoustě případů menší zlo než psychická. Takže asi dodržovat ta základní pravidla - hygiena, odstup. Kamarádka má staré rodiče, a když je pěkné počasí, jezdí k nim na kafe na zahradu - jsou čtyři metry od sebe, ale vidí se a slyší se. Jiná kamarádka má maminku doma a její syn (nebydlí s nimi), ten virus chytil. Kamarádka se nechala testovat, protože s ním byla v kontaktu, a babičku izolovali na 24 hodin, než je potvrdilo, že je kamarádka negativní. U nás jsou tchyně i moji rodiče 100 km daleko, tchyně je čerstvá vdova a je to pro ni náročné, ale chodí jen na zahrádku, nakupuje jí švagr. Našim nakupuje brácha, máma šije roušky. Naučili jsme obě babičky na skype a jednou za dva dny prokecáme s oběma hodinu - není to osobní kontakt, ale je to lepší než nic - myslím, že je to pro ně lepší než jen telefonáty, a nás to vždycky taky povzbudí, když je vidíme a slyšíme.