Vzhledem k zavřeným kadeřnictvím (měla jsem tam jít před 13 dny) jsem si dnes chtěla jít koupit do drogerie barvu na vlasy a pořešit to sama doma.
Ale včera mi přistál na facebooku velmi emotivní příspěvek od prodavačky z drogerie, která se hrozně rozčiluje nad tím, že k nim chodí lidi pro barvy na vlasy, rtěnky a jiná líčidla. Stojí u regálů a dlouho vybírají. Občas prý od ní chtějí i poradit. Byla z toho úplně hysterická, ti lidé jí přišli bezohlední, žije v jedné domácnosti s tatínkem který má nějakou chronickou plicní nemoc a ona se bojí, že ho nakazí
Nejvíc jí prý dorazila nějaká starší paní, která si u nich koupila bezbarvý lak na nehty a u kasy jí řekla, že je ráda, že je u nich otevřeno, protože alespoň nemusí pořád sedět sama doma.
Docela mně to zarazilo, na jednu stranu chápu obavy prodavačky, na stranu druhou i tu starší paní, která cítí potřebu čas od času s někým prohodit pár slov. Nevím no, na alespoň minimální údržbu vzhledu se mi rezignovat nechce.
Každopádně do dregerie se chystám, ale cítím se kvůli tomu bezmála jako bezohledný vyvrhel.