Taky aprilove vtipne. Kdyz zavreli skoly, mela jsem sluzby v Praze, teprve zacinala prvni opatreni. Děti putovaly k babičce, která si čerstvě zlomila ruku. Já je neviděla vůbec, abych případnou nákazu nepřinesla, přece jen se v práci pohybuju mezi lidmi. U babičky omezený internet, stejně tak i vybavení přístrojů. Učebnice starší zůstaly ve škole (měla chřipku než začaly prázdniny a pak tahle epidemie).
Co chvíli zpravy od učitelů, že děti tamto či ono nemají hotové. Od dětí, že si úkoly nemohou vytisknout a doplnit. Nebo že jim právě chybí učebnice. Či že jim ucitel neodpovídá na mail. Ach jo. Důrazně upozornění, že mám na děti důrazně dohlédnout. Hm... pak bohužel moje nemoc. Fakt jsem tak špatná matka, když poslední, co mě zajímá, je to, jak pilně děti dělají úkoly? Holky si třeba přečtou těma, co se mají učit a samy si vyhledají k tomu materiály, takže třeba v dějepisu, prirodopisu nebo zeměpisu znalostí mají. Fyziku je bohužel budu muset doručit později. V matice plavou, Hejneho jim vysvětlit neumím já, natož po telefonu a babička už vůbec ne. Pravopisna cvičení mají, angličtinu je doucuje po skypu. Fakt se neflakaji. Velka uz naopak procvicuje testy k prijimackam na sš, malá si je roušky. Pomáhají babičce. Přesto jsem špatná, nedusledna a nezodpovědná matka.