Pro mě se roušky staly viditelným symbolem toho, jaký kdo je. A nevidím nic hezkého. Mám docela strach. Ne z Covidu, to ještě není ten pravý průšvih. Ale z toho, co nám ukazuje, až přijde fatálnější nemoc. Z některých nepovedených věcí se lze poučit, přijmout opatření a nápravu. Příště to udělat lépe. Ale lidská tupost a bezohlednost nemá nápravy. Je věčná. Vidím to dnes a denně.

Lidé mají omezit mezilidské styky, nosit roušky, nejezdit na chalupy - případně se tam nestýkat. Já vidím denně, ale opravdu denně něco k naštvání. Včera - pracovník MěÚ u garáže očekává řemeslníky - bez roušky. Přijedou řemeslníci - bez roušky, a společně bez roušek něco nakládají a konverzují. Jinde další řemeslníci něco opravují na budově, samozřejmě bez roušek. Předevčírem jsem opět viděla na prochajdě se psem dvě kámošky - bez roušek, jedna stále dělá v Domově pro seniory. Taktéž jsem viděla lufťáka, který se promenádil v naší městské části a opravdu nebyl zalezlý na své chalupě, když už tam navzdory doporučení přijel. Pak si dojede potencionálně načerpat do Prahy a opět dorazí "do přírody". To jen na ukázku ze dvou dní. Mohla bych pokračovat, ale bylo by to setsakra dlouhé. Samozřejmě ve větších městech na sebe lidé tolik nevidí, já bydlím na okraji menšího a vidím. Bohužel. A z toho mám opravdu strach. Lidi nepoužívají mozek, slušnost a ohleduplnost, ale velmi,velmi často používají svou sebestřednost.

Jinak si myslím, a též to dělám, že s použitím výše zmíněného (mozek atd.) se dá s Covidem i rouškami velmi dobře vycházet. Já jsem si na ní už zvykla, beru jí jako šálu nebo rukavice. Je pro mě trošku otravná, pravda, ale pro dobro celku se má používat. Samozřejmě, že tam, kde se žádný celek momentálně nenachází se používat nemusí. Když vidím někoho bez ní, nevadí mi to, pokud to nikoho neohrožuje. Pokud v souvislostech jo, je to u mne bezohledný dement. Těch je požehnaně, bohužel, ale to už jsem věděla před Covidem.