Bedno, v tomto se shodneme. Bez roušky jsme jen na zahradě (bydlíme na vesnici), i po vesnici chodíme s rouškou. Mám dvě velmi dobré kamarádky (kamarádí se i naše děti), vídaly jsme se několikrát týdne, nutně ten pokec s nimi potřebuji, ale co trvá nouzový stav, tak se prostě nevídáme. Je to na palici, často si voláme, ale všechny jsme vyhodnotily, že prostě návštěvy ne. Do obchodu chodíme jen do místního 2x týdně. Děti venčíme na zahradě a v lese. Je to totiž jediné, co mohu pro společnost teď udělat. Šít neumím a na dobrovolníka v nemocnici jsem zatím srab. A klidně budeme (naše rodina) roušky nosit do příštího jara, je mi to nepříjemné, ale pokud by to mělo pomoct, tak proč ne, protože na promoření a na dlouho imunitu po prodělání, prostě já u téhle nemoci nevěřím.
Kamarádce bych moc přála, aby to rodiče zvládli.