Musím říct, že jsem si na orouškované lidi překvapivě rychle zvykla. Nevadí mi pohled na ně. Chvíli mě štvalo, že se nemůžu malovat, ale teď si to docela užívám. Mám ráno o něco víc času díky tomu. Na začátku jsem si taky připadala jako ve filmu, ale už beru na vědomí a v pohodě, že se nám svět změnil. Pořád si myslím, že je to dočasné. Dříve nebo později to skončí. Samozřejmě s nějakými neblahými následky, ale s nimi si poradíme. Uskromníme se. Taky dočasně. Myslím, že přizpůsobivost na vnější podmínky je základ přežití každého živého organismu. Přizpůsobiví přežívají. Začínám mít svou roušku ráda.