Na mojí dceru je ráno tak žalostný pohled, že jsem ji prvně kafe nabídla asi ve 12. Slabý, a spíš jako výraz toho, že s ní soucítím. Je sova po tatínkovi a v domácnosti s 2 dalšími skřivánky to má těžké.
Nepije ho nijak pravidelně, spíš situačně, že si sedne, hodíme se do klidu a dáme kafe.