My to máme jednoduché, nikam bychom nejeli ani normálně, protože v podstatě nemáme kam. Ale.
Čím dál tím víc přemýšlím nad tím, že lide jsou teď strašně opuštění, a někteří jakoby umírali zaživa.
Psala jsem tady víckrát, že mám strašný psychický blok z těch roušek. Ono to zní vtipně, možná dětinsky, ale já se kvůli nim v podstatě pořád držím doma, opravdu jsem z nich strašně ve stresu. A včera jsme totálně porušili pravidla. Přišli k nám na návštěvu kamarádi. Taky jsou pořád zavření doma. Bydlí od nás asi kilometr. Nejezdí k příbuzným, aby nikoho neohrozili. Jsou na HO a prostě přišli. Měla jsem najednou pocit, že je svět normální. Všem to doslova prospělo. Úzkostná dcera byla jak vyměněná. My s kamarádkou nepřestaly mluvit snad ani na minutu. Původně chtěli u nás zaskočit jen na chviličku. Zůstali mnoho hodin a já si vyloženě přála, aby neodcházeli. A v noci mě napadlo, že tak, jak to pomohlo mně, by to asi prospělo a pomohlo všem těm opuštěným a teď osamělým příbuzným.