Manžel jezdí do práce, já jsem doma, děti 2 a 8 let. Naši oba přes 70 let, táta má CHOPN(nijak dramatické to nemá, ale je to tam). Nikam nechodí, jen mamka do přírody(má louku a les za barákem). Nákupy jim manžel dává za branku. Od začátku omezení volného pohybu jsme je neviděli (já a děti, takže vlastně nevidělY). Mám takovou představu, že zajedeme k nim na zahradu, budeme mít všichni roušky, tak na půl hodiny. Ale malá se bude chtít určitě u babičky pochovat, pořád se na ni ptá, jsou na sebe dost navázané. Mamka hrozně špatně snáší, že jsem jí zakázala jezdit do města (jezdí na kole 3 km a zpět , a to denně) a že neviděla dlouho děti. Mně teda naší taky chybí, i když si voláme denně. Manželovi se ta návštěva moc nezdá. Co vy na to? Díky za názory.