Burte,

mi je těch pokladních taky líto, navíc ve "svém" Penny už je znám, takže většinou prohodíme (bez zdržování, při markování ) pár přátelských slov, když udělá chybu, říkám většinou něco jako "to nic, vždyť už musíte mít dneska všeho dost"... Ale přesto bráním tomu, aby po mě házely vajíčky, byť v krabičce

Je mi líto i lidí, co spěchají, a tak je pouštím, takové ty "pro svačinu" často i bez ptaní.

A taky nikdy nikoho před sebou nehoním, nepopoháním, netvářím se na něj nevraživě, když si nemůže vzpomenout na PIN... vlastně to vůbec nepovažuji za hodna pozornosti a ani svého interního, navenek neprojeveného, popuzení.

Odmítám tvrzení, že metou ohleduplnosti při nakupování je tak svižné tempo, jakého jen jsem schopen, a hlavně nezdržovat!