"No já jsem tedy ještě nikdy nenělala žádnému řemeslníkovi nabídku, za kolik chci, aby mi cokoliv provedl. Vždycky s nabídkou přicházeli oni, je to jeden ze znaků normálního vztahu dodavatel- zákazník, nikoliv podřízeného vztahu "dodavatel-zákazník"."

Libiku,
začínám se v tom nějak ztrácet.
Ty se pohybuješ ve světě, kde lidé jen tak nazdařbůh chodí s nabídkami, předkládají je a očekávají, že budou bez výhrady akceptovány? A jak to přesně funguje?
Když se mi kdysi dávno na starým hajzlu s nádržkou rozbilo splachování, zavolala jsem instalatéra, chtěl za to patnáct set, tak jsem poděkovala a to blbý táhlo si opravila sama. Z hlediska rovnoprávnosti nebo podřízenosti neshledávám naprosto žádný rozdíl v tom, kdo koho pošle do prdele - já nemusím dát patnáct set za výměnu táhla na hajzlu a instalatér nemusí ten kšeft vzít za pětikilo, když mu ho jako první nabídnu.
Jestli je pro tebe to, že někomu říkám PŘEDEM, kolik na nějakou práci mám peněz, bez ohledu na to, jestli je to oprava hajzlu nebo překlad knihy projevem nějaké nadřazenosti, tak se obávám, že na zákruty tvého myšlení nějak nestačím.
Normální vztah je pro mě dohoda mezi subjekty. Žádnou podřízenost ani nadřízenost v tom neshledávám.