myslím, že vůně patří mezi nejsilnější paměťové "nosiče".

Pamatuju si na vůni babiččiny seknice, pamatuju si na vůni její síně a vůni špajzky, vrznutí kliky, vůni obyčejného mydla a dědových Startek, vůni máčených proutků na košíky a vůni ševcovské dílny s ševcovským popem.
Vůni prohřátého zápecí.
To byla první babička s dědou na vsi.

A u druhé pražské babi - vůni vypraného ložního prádla uloženého s norkovým mýdlem. Vyrání se stále a pokud ho seženu, kupuju si ho do prádelníku.

Pak mám vůi maminčiného šatníku jako v Pelíškách, chodila jsem k němu nějaký čas brečet...zůstal dlouho nezměněn i s tou vůní.

Vůni fialek.