Kdysi to byly vlasy. Dlouhé až po pr.., tmavé, husté, tvrdé jak hřebíky. Před dvěma lety jsem začala blbnout se změnou, nechala se ostříhat, od té doby nic moc, ani kvalita, ani délka už se neobnovila.
Kdysi to byly ruce. Štíhlé s dlouhými prsty a dlouhým nehtovým lůžkem. Teď mám hnusnou klikatou jizvu přes celý hřbet pravé ruky, po třech operacích, po roce od rehabky vypadá jak zombie, furt se nehýbe, furt mě omezuje, furt bolí a furt se mě lidi ptají, co se mi stalo.
A stále to jsou prsa. Takové holčičí. No ale ty jsou schované. A vlastně z mého pohledu je zastiňují všechny nedostatky, co přišly s věkem, povislé, nafouklé břicho, válcovité kýty a hlavně to, co neschovám, flekatá pleť, samý pigment a znamínko.
No celkový obraz nic moc, ale zakončím pozitivem, mám prý příjemný hlas - to se asi do vzhledu nepočítá..