Půlka psa , když oni si tam v infocenterech dělali statistiky. Pozdravíš zeptáš se a oni chtějí vědět zemiz které jsi(manžel občas říká, že se ptají na Československo, jestli je to ono, tak je mu jasný, že tam dlouho nikdo nebyl. Mají tam na to papír s čárkama. A já ji to věřím, že třeba byli ten rok první. Nám se to stalo též.
A když spíš v těch menších městečkách, tak tam třeba zrovna pár let být nikdo nemusel, proč by ne. Uznej sama, že frčí jiné lokality. A tyhle části země jsou opomíjené. Za ty roky mi tolik lidí napsalo, že tam je zima ve vodě. A já tam byla tolikrát a koupala se vždy, teda podle jízdního řádu moře.

Protože si musíš v Normandii a Bretani a vyzvedávat ty jízdní řády moře a tam prostě je mají, tak tam pro ně jdeš, je blbý se jít koupat a moře nikde. A taky se chodíme ptát na kempy, když už tam jsme. A občas zamlouváme ubytovaní a dovíme se, že tam z této země ještě nikdo nebyl v těch rodinných kempech.

Třeba my loni vyloženě trpěli ve Val-dIsère, kde jsme čekali na 19. etapu Tour(tu s kroupama). Strašně profláknuté místo,ale kemp tam je krásný. Super výhledy. Voda z hor na pití. Paráda. Ale já s tím počítala, před tím jsem našla městečko kde majitel kempu chodil ke stanu vzpomínat jak u nás studoval a ptal se nás, proč od nás lidi nekempují, že už roky neviděl nihoho z CR.

A i tak si troufnu říci, že víc jak 50(jestli to není i přehnané) lidí z CR tam nezapadalo kroupama.