Ale já přece neobhajuju žádnou "svou" pravdu, jen píšu, že definice nároku je velmi vágní. Jakou pravdu? Já přeci neříkám jak to má kdo udělat. Kdo má zavřený obchod, nebo přišel o zakázku a má na to písemný důkaz (alespoň e-mail apod.), tak ten se ničeho bát nemusí, ale pak je tu hromada živností, které jedou tak nějak dál a tam je otázka, jak chápat "míru obvyklou.
Když uvedu příklad, tak třeba instalatér udělal nové záchody a umyvala v současnosti zavřených školách, ale nepracoval u fyzických osob-nepodnikatelů, protože se prostě ti lidé báli a nepozvali si ho. To samé třeba natěrači, klempíři apod. Zrušení takových zakázek je většinou ústní, po telefonu, bez jakýchkoli "důkazů". A co teď? Žádat či ne?