Jsem lékařka po třicítce a rodila jsem před 17 dny v Motole své druhé dítě. Myslím si, že žena bez pořádné znalosti českého zdravotnictví může být z motolské porodnice nešťastná. I já jsem občas nevěřícně koukala. U příjmu na sál nás /ve dvě v noci/ seřvala jakási sestra, že otravujeme, že jsme měli přijet až ráno. Mladý lékař nepokládal za nutné se mi představit, přítomná medička rovněž. Cca hodinu před narozením dítěte /kdy mi bylo opravdu už dost blbě/ nebyla na sále ani noha a já z toho porodnického křesla křičela několik minut, než se někdo objevil a pomohl mi s problémem. Na oddělení šestinedělí je režim jak v polepšovně: návštěva přišla až po oficiálních návštěvních hodinách a sloužící sestra jí chtěla nechat vyvést ochrankou. Mé dítě během jednodenní fototerapie několikrát nakrmili z láhve bez mého vědomí a souhlasu. Mladičká dětská sestra mne sprdla na tři doby za to, že jsem dítě po umytí utřela plenou a ne osuškou ...
Můj dojem z Motola: hluboký socialismus. Už bych tam dobrovolně nešla.