Jsem spíš introvert a asi i trochu samotářka. Mám několik kamarádek, s kterými jdu občas třeba na kafe. Mám jednu, možná dvě, s kterými můžu probbírat i víc osobní věci. Nemám a vlastně jsem nikdy neměla tak důvěrnou kamarádku, které bych se vysloveně svěřovala a která by o mě věděla i ty nejosobnější věci. Nejsem totiž moc svěřovací. Třeba už v době kolem puberty, prvních zamilovaností jsem o dívčích srdečních trablech kamarádek vždycky věděla víc, než ony o mých. A možná i proto nakonec v tom přátelství vždycky něco chybí. Mně zkrátka dělá problémy se úplně otevřít. Aby bylo jasno, neprožívala jsem nic tak dramatického nebo skandálního, že bych to musela tajit, jen běžné věci.

Momentální nucenou sociální izolaci snáším dobře, nevadí mi. To je asi výhoda introverní povahy. Ale přiznám se, že něco jako opravdu blízkou kamarádku postrádám.