Jezdíme na výlety furt, stejně jako dřív a nebo víc, že i v týdnu. už x let nedovedu vymyslet jinou zábavu pro puberťáka a autistu bez zájmu k tomu, takže zbývá jen výletování. Naštěstí to má spoustu plusů, od kondice po relax a nějaký ten duchovní rozměr, souznění a tak.
Je zajímavé, jak jsou najednou místa zaplněná lidmi (kteří by jinak byli v OC nebo kde teda?) a je zajímavé, že i ve velkém městě máme těch míst na procházku nebo malý výlet tolik, stačí si určit směr a vždycky dojdeme k pár stromům, lesu, nebo k řece, rybníku. Tady jsou krásná místa, spousta naučných stezek a hlavně cyklostezek. Lidi chodí všude. Bikeři taky.
Jediný problém je svačina, pití, kafe, cígo. Nejde o utrácení, ale chybí mi ta sociální interakce, prohodit pár slov. Lidi jsou všude, ale vyhýbají se sobě navzájem a nikde se nesejdou, bo stejně nemůžou. Všechno beru s sebou, nosím teda větší tašku, no.

Jak už je dost teplo, řeším to chatou. Je to jen půlhodina cesty, vždycky je co dělat, i ty úkoly můžu vzít s sebou.. Dneska jsem přes hodinu seděla u studeného kafe a sledovala, jak si v posečené trávě hopkají a zobkají ptáci :)