1234 1234,

já to dělám jednoduše. Nikdy nic nechci povinně. Maminka jednoho mi napsala, co nezvládají ani spolu, tam jsem sáhla k redukci, protože u dítěte s hraniční inteligencí (měla jsem ho od první třídy) fakt nemá smysl vyžadovat sčítání a odčítání úhlů ve stupních a minutách. Ale umí z minut na stupně převést, umí numerické i grafické sčítání a odčítání, umí s přehledem (vytvářela jsem já) dopočítat úhly v trojúhelníku a v různých obrazcích na základě pravidel pro dvojice úhlů.

U příkladů, kde jsou i minuty, jsem jim napsala, ať je buď vynechají, nebo počítají jen s celými stupni.

Rýsování prý dělal sám podle videa (pod dohledem, to vím, že musím i ve škole být neustále u něj, pokud má něco zvládat, potřebuje ujišťovat o každém kroku, asistenta nemá).

V druhé třídě, také bez asistenta, je sice řada dětí s podpůrnými opatřeními, ale žádné s IVP. Od většiny nemám jediný kontakt, na výzvy k tomu, aby se ozvali a hlavně si kdykoliv řekli o pomoc, nikdo nereaguje. Ve škole většina z nich potřebuje především více času a pozitivní podporu. Času teď mají na můj předmět neomezeně.

Dítě s IVP u mě ve třídě má asistenta z jiného důvodu, takže tam neřeším nic.