Díky všem za názory. Uklidňuje mně že pár lidí by to vnímalo podobně :)
Jinak k doplnění - chata je mámy, ale z dědictví i částečně moje. Nikdy jsem na to nehrála (neřekla mámě že chci např. chatu využívat podle svého dědického podílu) a považuju chatu že je mámy. Vybudovali jí s tátou, a tak to beru.
Ano, vlastní nemovitost - chata by byla řešením. Ale ne každý má tu možnost si druhou nemovitost pořídit (někdo třeba ani první). Hodně jsme s mužem pracovali abychom si pořídili zázemí / bydlení (bez jakékoliv pomoci rodičů). Pořízení chaty je vzhledem k příjmům nás obou (pomáhající profese) trochu daleko :)
Ano, domluva s mámou proběhla když začala virová epidemie - prý tam můžeme kdykoliv pobýt. Byl ovšem březen, v chatě vypnutá voda ptž mrzlo, nebyla v podstatě obyvatelná. Přesto jsme byli tak zoufalí, že jsme se tam chystali bivakovat. Tomu ovšem zabránil mámin telefonát že to nejde (dva dny před naším příjezdem, už jsme balila), protože jí slíbila (poté co jí slíbila nám) jinému členovi rodiny který to potřebuje víc než my (má dům s ohromnou zahradou a bazénem :) že tam může přečkat svou karanténu (aby nebyl v tom svém velkém domě se zbytkem rodiny a případně je nenakazil). No a nyní opět další nabídka- a další zklamání. Napadá mně že bych asi měla snížit svá očekávání že tohle bude někdy fungovat... jdu si o tom přemýšlet.. hezký den všem