Ve všední dny pravidelně hodinku, jsem sova, usínám v jednu, vstávám kolem 7, se šlofíčkem počítám. Po půl třetí přijdu domů, naservíruju si oběd, v klidu se najím a lehnu si k televizi. Pak si dám kafe a třeba do půlnoci dělám, co je potřeba. Kromě toho, že chodím pozdě spát, jsem asi unavená z toho školního hluku a nepřetržitého hlídání toho hemžení.

Máma taky pravidelně chodila po práci odpoledne spát, i babička, pro mě to je normální. Je to hlavní dovednost, co mi předaly do života, udělat si čas pro sebe.

V karanténě, ve dnech kdy nejdu ráno do práce, tak tu potřebu nemám.