odpolední šlofíček patří k tomu, co jsem nikdy nechápala, stejně jako noční hlad - jako fakt někdo vstane v noci z postele, aby se šel najíst???, snídani hned po probuzení, případně třeba dobrovolné vstávání před osmou ráno - jako že se někdo SÁM OD SEBE vzbudí???
všechno jsem to pochopila v těhotenství
najednou jsem se sama od sebe budila po šesté ráno, snídala jsem okamžitě po probuzení, občas mě hlad vyhnal o půlnoci z postele a taky jsem klidně prospala hodinku, dvě po obědě krátce po porodu to zase všechno zmizelo a vrátilo se opět až s dalším těhotenstvím
za normálních okolností bych nejraději spala do deseti (ale musím uznat, že s věkem se to posouvá a v těch 8 už dneska klidně vstanu), jíst můžu až když se fakt proberu, t.j. pokud vstávám do práce po páté, snídani si dám až v práci v půl osmé, kvůli jídlu bych z postele nevylezla ani omylem a když usnu odpoledne, pak jsem protivná, bolí mě hlava, je mi zle od žaludku a nejlépe abych spala pak až do rána...