Kvůli stejnému problému jsem vyhledala psycholožku. Poradila mi, abych se mentálně odstřihla a nepustila si jí k tělu. Představit si, že je matka 100 km ode mě a nedovolit jí mi ubližovat slovy. Taky mi otevřela oči v tom, že mi vyjasnila věci z minulosti úplně jinak než jsem je vnímala já. Moje kamarádka to jednou okomentovala tak, že ať udělám cokoliv a jakkoliv, tak to nikdy nebude dobře.
Jsem slušná ženská se spořádaným životem, v podstatě není mi co vyčíst, přesto se rodičům nezavděčím. A vlastně už ani nechci.