Přidat odpověď
Irmi, moje situace je podobná, prakticky od dětství, vygradovalo to opakovanými obviněními, že jsem své matce zničila život tím, že mi umřelo dítě, a že jsem vinna tím, že ona smrtí mé dcery trpí, a jsem jí za to povinována péčí a tím, že se o ni budu starat do její smrti, abych jí to splatila...
No, současný stav není perfektní, ale je to rok od roku lepší.
Pro mě je ze všeho nejdůležitější, abych její chování vůči mně do budoucna nepřebrala já sama. Takže svoje úsilí nenapírám do "řešení vztahu s matkou" - protože to žádné řešení nemá. Ale investuju síly do toho, abych nepřejímala kusy jejího chování a nepřenášela to na lidi, na kterých mi skutečně záleží.
Pomáhají mi tyhle verše od Gellnera:
Nezískal jsem zaživa
lásky skutky svými.
jeptiška jen šedivá
oči zatlačí mi.
Ale to platí samozřejmě nejen pro mou matku, to platí i pro mě. Každá z nás je zodpovědná za tu svou "získal/nezískal jsem...skutky svými". tak se snažím věnovat těm svým skutkům a ne těm jejím.
Samozřejmě ne vždycky se to povede, samozřejmě, že mě občas něčím dostane do kolen, hlavně, pokud to udělá přes moje děti, ale prostě celkově... je to fakt lepší a lepší :)
Předchozí