""Ted me musis poslouchat a delat vsechno, co ti reknu, ja jsem nemocna!"
Byla jsem v te dobe uz v klidu, tak jsem ji jen odpovedela
"Ne, nemusim a nebudu."
Padla ji brada a bylo."

Tohle jsem zažila v bleděmodrém s tchyní. Nesmyslné osočování, popichování, překrucování a následně dialog:

Já: "Nemáš pravdu, překrucuješ a..."
Tchyně (skáče mi do řeči a pitvoří se): "...a ně ně ně ně něéé"
Já: "To je tvůj argument? Takhle se mnou nemluv."
Tchyně: "Tsss... Já si můžu říkat, co chci, já na to mám papíry!"
Já: "To těžko. Na aroganci a nízkou emoční inteligenci papíry nejsou."
Tchyně vystřelila od stolu v cukrárně a bylo po rodinném sezení. Od té doby jsem ji neviděla, jen jsem jí vzkázala po manželovi, že už se s ní stýkat nebudu. Neumí se chovat, má histriónskou poruchu osobnosti jak vyšitou, je zlá, zákeřná, manipulativní lhářka a vše zabaluje do toho, že má údajaně diagnostikovaného Alzheimera. Smutný je, že takhle se ale ke mně chovala skoro 20 let a pořád se to stupňovalo. A dost pochybuju, že to už tehdy souviselo s Alzheimerem.