"Mě na tom ničí na dku to, že tyhle osoby asi nikdy nepochopí, jakou bolest působí svým nejbližším."

Kat, obávám se, že minimálně někteří z nich si to naopak často uvědomují a že je to zvráceně těší. Že z bolesti druhých žijí. Jejich vnitřní pnutí jim přijde nesnesitelné a jejich způsob přemýšlení je "Když já se necítím dobře, tak ty taky nebudeš!" je to podobné jako u mazáckého syndromu "Když já musela poslouchat, tak ty budeš taky!".
A náhled, sebereflexi očekávat nelze. Rozhodně ne v tom smyslu, že by své chování změnili. I kdyby náhledu byli schopni, budou mít (v souladu s tím, jak to mají v hlavě nastavené) pocit, že jejich chování k druhým je oprávněné a vůči nim samým spravedlivé.