Jen takové téma pro zjištění, jak to mají jiní. Mám několik dlouholetých kamarádek tj. vztahy trvající např. i 30 let a i kamarádky, se kterými jsem v určité etapě svého života měla velmi intenzívní a úzký vztah např. společné bydlení, pobyt v cizí zemi v rámci studia atp. a stále jsme v kontaktu např. se vidíme se třeba 2x do roka, píšeme si atp. A jde mi to, že poslední dobou mám pocit, že u některých více iniciuji náš kontakt já než ony. Nabídnu třeba možné setkání, nabídnu příležitost k telefonování nebo povídání na chatu nebo i mail atp. a z 99% na to pozitivně reagují, aktivně odepisují, zajímají se a samy to pak zpětně hodnotí, že to bylo fajn, že jsme se viděly. Když se vidíme, mám opravdu pocit, že jsou rády, sdílí se o relativně privátních věcech, děkují, že jsem si vzpomněla např. na nějakou událost (nástup na plánovanou operaci, kdy např. píšu, že na ně myslím a doufám, že to dobře dopadne) atp. I já jsem s nimi ráda, máme si vždy, co říci, obohacují mně svými jinými pohledy na různé věci atp...tj. mám o ty vztahy určitě zájem.....ale a to je to jádro pudla, začínám mít pocit, že jsem velmi často já ta "první", kdo se připomene a když se nepřipomene, tak prostě nic....žádný kontakt. No a teď mám si to vyložit, že tedy jsem "vtěrka", že o ten vztah nestojí a nebo prostě spoléhají na to, že se vždycky ozvu já, proto nic neřeší. Není to nic "dramatického", ale poslední dobou jsem nad tím nevím proč začala přemýšlet..asi tím, jak jsem byla doma v "korona" izolaci, tak mi to tak přišlo na mysl.