Libiku, jojo, já jsem své mamince vděčná, že mě v mých 16 takto nenásilně zorientovala, když jsem si chtěla vícenásobně probodat ušní boltce.
Nehrozila se, nekázala, jen poznamenala, že mi nebude celý život 16 a jestli se mi třeba v 50 bude to děravé ucho líbit.
Mě tehdy vůbec nenapadlo nad tím takto přemýšlet, byl to telecí impuls pod vlivem aktuální módy.
A zamyslela jsem se tedy a pořídila si pouze nasazovací kroužky.
A už za pár let jsem byla vděčná, že nemám uši jako řešeto, protože se mi to vůbec nelíbí.