Já mám pocit, že mě nečteš, nebo čteš jen to, co se ti hodí, nebo si rovnou domýšlíš nějaké své konstrukce.

Ach jo. Takže budu muset zas a znova vysvětlovat, že těžko můžu synovi něco zakázat, že nejsem matka uzurpátor, že syn může chodit ven, že má účes, který se mi moc nelíbí, ale jemu ano apod. Pokolikáté už? Docela mě překvapuje, že na mě ještě nikdo neposlal sociálku, aby chudáčka osvobodil od vlivu takové zrůdy jako jsem já.

Mě naopak docela vyráží dech názor Ropuchy a Rose v tom smyslu, že když jsou tolerantní komunikující matky, tak je jejich děti nemůžou ničím špatným překvapit. Já se tedy za tak skvělou matku nepovažuji a je možná dobře, že takové typy jako jsem já se svoje geny dále nerozšiřují, protože já si opravdu nemyslím, že můžu svým výchovným působením zajistit to, aby mě syn ničím nepřekvapi.