U nás se standardně neustále hádají holky o to, která dělá v pokojíku větší binec. Syn má svůj pidipokojíček a je šťastný jak blecha, protože je, na rozdíl od obou holek, pořádkumilovný. Jinak bych řekla, že k sobě mají děti paradoxně blíž. Chodí spolu ven na kolo a venčit morčata, jeden druhého vyzývají k deskovým hrám. Sem tam proběhne menší bitka poté, co si vzájemně dělají naschvály za na povrch vybublavší nedávné křivdy, ale na to, jak dlouho už jsou zavření doma, to ještě jde. Každopádně se všichni modlíme za to, ať už to skončí a začne zase normální život. Hlavně se teď bojíme o tábory. Představa, že by tu měly být děti odkázané v létě jen samy na sebe, bez programu, nás děsí všechny.