Gajko, já nevím, přijde mi to jako hrozně komplikované vymýšlení :) Svoje blízké vztahy nevnímám takhle napjatě :) Prostě s lidmi, s nimiž se mám opravdu ráda, to jde tak nějak splavně. I když třeba chtějí setkání o hoodně dřív, než by vyhovovalo mně, tak jsou to dvě různé věci - první věc je, že jsem strašně ráda, že se ozvali, protože je mám prostě ráda, druhá věc je, že se nechci ještě sejít, protože je to na mě brzo. A věřím, že o mé náklonnosti vůči nim vědí, stejně, jako samozřejmě vědí o mé nižší kontaktnosti, a prostě to nějak věcně dohodnem na nějakém kompromisním termínu, nevím, nedokážu v tom najít problém :)

Mám tedy i dvě přítelkyně, které jsou ještě méně kontaktní než já (a to už je co říct ) a ty kontaktuju asi vždycky jako první já. A teda nikdy mi to nepřišlo divný, prostě jsem to já, kdo pprvní íše a volá, ony mají radost, že jsem se ozvala, a pak zpravidla poodsunou setkání ještě o nějakou tu chvíli, měsíc, dva...tři Funguje nám to přes 20 let a nikdy jsem se necítila jako vnucující se jsem si jista tím, že mě obě mají rády tak jako já je a že nemusíme řešit žádné tanečky mezi vejci