Ahoj,
s rodiči, resp. prarodiči, to opravdu nebývá lehké, musím přiznat, že i my jsme museli vztah prarodičů a našich dětí nějak rozumně vymezit. A čím dřív se to udělá, tím lépe pro všechny zúčastněné. Jsou určitě tací prarodiče, kteří mají v sobě potřebnou dávku soudnosti a sami od sebe tu hranici vycítí a respektují, nicméně mezi bývalými pedagogy bych je zrovna příliš nehledal. Bývají velmi často obětmi svého těžkého povolání a nemívají úplně standardní náhled na výchovu dětí. Tím se jich nechci nijak dotknout, velmi si jejich práce vážím, ale myslím, že je to ve většině případů opravdu tak. U nás jsme to vyřešili hned na začátku (tedy když dosáhli naše děti potřebného věku na zlobení a vzdor) tak, že v případě nějaké vážnější neshody nás rodiče o všem informovali a o případném postihu jsme pak rozhodli my. A pokud to situace vyžadovala, dostal viník svou "odměnu" - dle zásluh - a to hned na místě, aby bylo všem zřejmé, že takové chování je prostě nepřípustné. Stalo se to vyjímečně, ale myslím že je nutné něco udělat pro to, aby měli prarodiče u dětí nějaký respekt. Jinak to hrozí průšvihem, to by se pak člověk i bál jim potomka vůbec svěřit. Takže tak.

Hodně zdaru

Mecháček