Lelo, zrovna jsem včera večer přemýšlela, co mi tohle zvláštní období těch posledních 2 měsíců dalo a co naopak vzalo...a zdá se, že převažují pozitiva - zjistila jsem, že i po 20 letech, co žijeme spolu, dokážeme strávit skoro 2 měsíce jen doma a na zahradě všichni a nepohádat se, naopak jsme si to užívali v klidu, žádný stres...taky jsem zjistila, že mě baví syna doma učit a že mu to domácí učení vyloženě prospívá, což mi dřív připadalo přesně opačně...začali jsme pestřeji vařit a začalo mě to bavit, víc si dáváme pozor, abychom neplýtvali a nic zbytečně nevyhazovali, začali jsme trochu víc zahradničit a těšíme se na svojí vlastní zeleninu... syn, co nechodí ve škole na obědy, ale jí jen doma, tak jí o dost líp a i rozšiřuje pomalu jídelníček...taky jsem zjistila, že i když nemůžu do obchodů, tak mi to vlastně ani nevadí, protože stejně nic tak moc nutně nepotřebuju (kromě jídla apod.), dokonce jsme nic ani neobjednávali v e-shopech...prostě to podstatné je, že jsme spolu a jsme všichni zdraví... Přestala jsem mít potřebu mít všechno naplánované a vědět všechno dopředu, prostě uvidíme, co bude zítra a podle toho se zařídíme...
Naopak chybělo mi, že jsem se neviděla s mamkou, že jsme nemohli podnikat všechny ty výlety a akce se synem, které byly v plánu a kterých mělo být teď na jaře fakt hodně...restaurace a kavárny mi nijak zvlášť nechybějí, snad jen ta naše oblíbená kočičí...a jasně, že bude fajn moci zajít třeba na výstavu, na trh, nebo tak něco...ale nemám takový ten nutkavý pocit, že chci svůj původní život zpátky...jsem teď vlastně docela spokojená... takže já osobně budu na tyhle dva měsíce vzpomínat asi hlavně v dobrém...