Je to zvláštní, já nějak horoskopy moc neprožívám, ale na začátku roku se na mne ze všech stran hrnulo, že budu mít úžasný rok, nejlepší rok svého života, nebo minimálně nejlepší rok za posledních 20 let. A prd. Korona mě vlastně nějak tragicky nepoznamenala, v zaměstnání to naštěstí nepřineslo nějaká strašlivá omezení, firma pořád jede. Na vedlejšák podnikám, tak tam mi poklesly příjmy, ale nějak to zvládnu. Ale strašně těžce nesu ta omezení, měli jsme lístky na několik koncertů a festivalů, padl mi tradiční letní výjezd na hory, kam jezdím asi 25 let. Nemám nic, na co bych se mohla těšit a drtí mě to. Přitom je to blbost, mohla bych být ráda, že neřešíme tragický finanční propad nebo že by někdo z blízkých opravdu onemocněl, ale vadí mi, že mi to nabořilo mé plány a mé malé radosti. Připadám si, že mi někdo ukradl rok života. Chci to zpátky, jak to bylo, ať to bylo jakékoliv.

Jinak pokud jde o celospolečenskou změnu, tak se obávám, že to naopak půjde opačným směrem. Že se lidi nikterak neuskromní, ale naopak jak se vše uvolní, tak si budou všichni o to víc užívat všech současných vymožeností, protože chvíli nemohli a teď do toho půjdou naplno, když to jde.

A jakožto cyklista se těším, až lidi zase začnou courat po obchoďákách a vysedávat po kavárnách a přestanou sportovat, protože je v terénu najednou všude děsně přehuštěno!