Já myslím, že paměť je potřeba trénovat a pak se hlavně naučit, co do ní uložit. Naučit se s tou svojí pracovat. Každý má jinou kapacitu, jiný způsob ukládání a třídění dat, jiný způsob vybavování.

A já vidím základ v tom, že se dítě naučí poznat, jak to funguje u něj.

Bohužel tohle se neučí, učivo je často předkládáno jen jedním způsobem, jde se ode zdi ke zdi, takže buď jen přes paměť, nebo jen přes třídění informací, ale bez naučení, co z toho stojí za zapamatování...

Jak tu Termix zmínila to opakované opakování těch řad slov...to jsem zkusila dvakrát. Jednou v němčině u slovíček a dopadla jsem tak, že jsem pro každé slovíško věděla stránku, lekci i řádek ve sloupečku, ale slovo se mi priostě nevybavilo. Pak znovu u nepravidelných sloves v angličtině. Dodnes si pamatuju tu učebnici, ročník a pak to, že jsem se nikdy nedostala za třetí řádek.
Prostě mi to takhle nejde, ale nikdy nikdo se mnou nezkusil nic jiného a já se po opakovaných neúspěších blokla. A na angličtinu obzvlášť.

Taky jsem třeba nikdy neuměla takové to naučit a zapomenout. Naučit se cíleně jen proto, že to musím kvůli nějaké zkoušce, to byla pohroma a nešlo to a nešlo. A když už se mi to stalo, tak to mám snad nafurt, rozhodně mi to zapomínání nejde. Vybavím si třeba texty písniček, které jsem slyšela na jediné škole v přírodě někdy v páté třídě, kde nám je hrála vychovatelka, kterou sjme měli právě jen na té škole v přírodě. Ale na některé věci se musím pokaždé podívat, jestli jsou skutečně tak, jak si myslím, i když jde o něco, co by asi stálo za to si to pamatovat. Jenže prostě nevím, jak je do té hlavy natrvalo uložit.

Nikdy u mě nefungovaly mnemotechnické pomůcky a ani takové to "trasování", kdy si člověk pojem spojí s místem a pak mu stačí vybavovat si místa k vybavení těch pojmů...

Teď už vím, že potřebuju hlavně systém, který si sama tvořím a souvislosti, které se mě osobně dotýkají.
Absolutně bez nějakého cíleného učení jsem schopná během krátké doby pojmout jména žáků z celé školy, zařazení do jednotlivých tříd, rozvrhy tříd, někdy i rozvrhy jednotlivých vyučujících, čísla místností ve škole, většina z toho se každý rok mění a mně to nedělá problém. Ale státy jihovýchodní Evropy nebo ty po rozpadu SSSR a jejich hlavní města prostě nedám .