Majáková - "Co tedy utváří zájem o něco?" to by mě taky zajímalo!
Když vezmu tvůj příklad, u nás to bylo podobně, otec samouk, člověk s velkým přehledem, ke kterému dospěl víceméně sám, doma hora knih, hlavně historických (Loukotková áá, nebo o Komenském), mamka četla furt a cokoliv, já četla a všechno mi zůstalo v hlavě, internet je pro mě blaho, furt něco hledám, něco zaslechnu, zahlídnu, učím se s Ríšou a dohledávám si k tomu další "odnože" atd - nám v dějepise uč řekla, že Komenský "sepsal veškeré vědění tehdejší doby", tím si mě získal navždy :) (plus mé nyní dospělé spojení s Fulnekem ) - a když něco hledám a pak mě to odvádí dál a dál, tak nastupuje pocit až frustrace, že dneska je těch vědomostí tolik, že je nelze pojmout.
A proti tomu moje sestra nemá zájem o nic, chodí do práce, z práce, uvaří, podrbe se v zahrádce, nakupuje - a chodí do knihovny, ale jinak nic, žádný zájem, tehdy ani teď. A obě jsme vyšli ze stejného prostředí.
A totéž lez vztáhnout i na život celkově, na postoje - my jsme zažili revoluci, já byla vždycky problémová, rebel, chodila jsem tehdy na koleje za studentama, co s námi jezdili na výlety (ha! turistický oddíl) a díky nim a s nimi se účastnila celého dění, to je jen příklad, ale i v jiných obdobích jsem měla za to, že svůj život směřuju a ovlivňuju, kdežto ona má celou dobu přístup "co naděláš".
A stejně teď vidím na Riškovi, jak ho něco nebaví, dokud nechápe, jak to upotřebí a jak to s něčím souvisí. Proto si už dávno myslím, že ve škole by se nemělo učit po předmětech, ale více v souvislostech.