Rišulko, tak co utváří ten zájem, to je pro mě taky záhada...syn má svého životního koníčka - vlaky a dopravu...stačila jedna návštěva Smíchovského nádraží, kam jsme ho někdy ve 2 letech vzali prostě jen podívat na vlaky, stejně jako spousta jiných rodičů tam bere svoje kluky...a vláčkodráha pod stromeček a už to jelo.... My jsme se nikdy předtím o dopravu nijak nezajímali, než se narodil syn, tak jsme občas někam vlakem na výlet jeli, ale častěji spíš autem...teď naopak už několik let jezdíme hlavně vlakem . Ale od začátku jsme ho teda v tom maximálně podporovali, když jsme viděli, že ho to fakt zajímá a žije tím...takže prostě jezdíme snad na všechny dostupné akce po republice, pořizujeme knížky, hledáme spolu informace, dostal foťák, kameru, teď si sám dokoupil z kapesného ještě stativ...našli jsme i dopravně zaměřený kroužek, kde si konečně našel partu kamarádů, do té doby pro nás bylo scifi, že by se někde s někým skamarádil...no teď si díky vlakům kámoše hledá celkem snadno , prostě ho podporujeme jak můžeme...myslím, že i to ten zájem taky utváří...protože taky jsme to prostě mohli přejít, říct si jenom "hm, tak se mu líbí vlak, no..." a nechat to být...třeba by si k tomu cestu našel i tak...a třeba taky ne...myslím, že bez nějaké pomoci a podpory se ten zájem rozšiřuje o dost hůř... Já jsem třeba jako malá ráda a hezky kreslila, chtěla jsem chodit někam na výtvarku, ale nebyla jsem sama dost sociálně zdatná, abych si to nějak zařídila sama a naši se k tomu nějak neměli...dodnes mě to trochu mrzí...postupně ten zájem vyprchal a už jsem se k tomu nevrátila...možná i proto syna v tom jeho zájmu tolik podporujeme...vypadá to, že on u toho jednou skončí i profesně, ale hlavně, našel si díky tomu ty "svoje" lidi, se kterými si má co říct a i kdyby to měl být jen jeho koníček, tak pořád budu radši, když bude pobíhat s kámoši někde po perónech a natáčet vlaky po celé republice, než aby někde v parku na lavičce s kámoši kouřil, nebo se potloukal bůhví kde...