Sedmi, náhodné činy, které se posléze ukážou ne dobře, bych si nebrala osobně - člověk se nějak rozhoduje v daném okamžiku, co přijde poté holt neví. Loni jsi byla u moře i za letošek, tak pohoda jazz, ne?
Docela mi vrtá hlavou, že se cítíš poškozena-ostařena tou pandesituací. Vźdyť to zvládáš, ne? Co tě nezabije, to tě posílí

Mně přišlo, že opravdu zestárla o mnoho let jsem poslední cca rok manželovy nemoci a cca dva roky poté. Předtím jsem se cítila (a působila na druhé) o pár let mladší (pravá rodinkářka), takže momentálně jsem asi tak "na svém", i když povahově dost jiná - daleko vyrovnanější, než třeba ve 40.