Dyslektici mívají slušnou paměť. Jako když dlouhodobě nevidomí rozvinou nějaký jiný, částečně náhradní smysl – možná se dyslektici adaptují trochu podobně.

Podle mě to funguje i v jiných ohledech – dcera i já máme tragickou krátkodobou paměť, neumíme se naučit slovíčka nebo básničku. Když to ale zvládneme, zkrátka to nějak narveme do té dlouhodobé, pamatujeme si to napořád. V jazycích nejsme úspěšné a učiteli oblíbené žačky, ale nakonec zvládneme víc jazyků a líp než většina ostatních. Dcera byla letos na bedně v okresním kole anglické olympiády, já si pamatuju ruské básničky ze šesté třídy dodnes (a to jsem z nich pravidelně dostávala dvojky).