Přidat odpověď
Moje babička, ročník 1913 se narodila svým rodičům rok! před jejich svatbou. Nebyli plnoletí /to tehdy byli až ve 21 letech/, rodiče jim odmítli dát souhlas, tak museli počkat, až byli plnoletí.Pak se vzali, měli spolu další dvě dcery a jejich manželství fungovalo až do jejich smrti. Žili v Praze.
Můj dědeček /posléze manžel této babičky/, taky ročník 1913, byl nemanželské dítě učitelky a stavitele z Prahy. Kupodivu problém nebyl v tom staviteli, ale v učitelce, která se vdát nechtěla, protože by již nemohla učit, takže milého dědečka dala k příbuzným a tím její starost skončila. Naopak stavitel se o svého synka zajímal, ženit se chtěl, ale byl odmítnut, takže alespoň uznal otcovství a dědečka si brával k sobě i když už měl pak manželku. S tou děti neměli, k dědečkovi se chovali oba slušně, měli ho rádi a nakonec mu odkázali značný majetek /o který ho pak komunisti obrali a napravila to až restituce/. Se svojí biologickou matkou se děda logicky nestýkal, přestože ona v jeho dospělosti zájem projevila. Dožila se víc než 100 let, stále čilá a soběstačná, ale osamělá.
Babička i její sestry se vdávaly poměrně pozdě, protože všechny studovaly a vím od nich, že rozhodně se nevdávaly jako panny.
O praprarodičích z tátovy strany toho tolik nevím, jen vím, že moje babička s dědou už byli dlouho svoji a nedařilo se jim počít, nakonec těhotenství přišlo až v bezmála 40 letech mé babičky a táta zůstal jedináček. I tato větev příbuzných žila v Praze.
Předchozí