Kdoto, mám jedno dítě taky takové a zrovna tohle dítě má učitele typu, který popisuješ. Samozřejmě, že radši půjde spravovat kotel. Je to zaprvé logické a zadruhé se spravováním kotle naučí víc.
Já jsem teď dělala na výzvě, jak vysvětlit prvňákovi, že se musí učit přepsat tištěná slova rukopisně. Fuška. Učitelka mi do toho ještě imrvére házela vidle. Když už jsem nemohla, přivolala jsem na pomoc zpřátelenou elementaristku. Vlídně ale nekompromisně mě vykázala z domácí učebny a cca 40 min s malým něco prováděla. Asi nechtěla prozradit své know how . Nicméně když mě přivolali k výsledku porodu, stálo v sešitě osm kaligraficky vyvedených slov, bezchybných, opsaných ze slabikáře. Malý pusu od ucha k uchu. Pravil, že nevěděl, že to je zábava. Od té doby přepisuje etikety od sojové omáčky apod.
Šla jsem na to amatérsky blbě. Ne každý slyší na argumenty o nutnosti, když je mu sedm. Někdo ani celoživotně.
Teoreticky, třeba podle Subury Valley, kdybych malého nenutila přepisovat a nechala ho stírat prachovkou, luxovat a leštit skla, což ho baví, je to víc než dostatečné, začne přepisovat, až přijde jeho čas. Já jsem na to moc velký zbabělec, mám strach, že pak neudělá příjimačky .