Moje prababička si nevzala sudetského Němce, s kterým měla dva kluky. Prý se bála, že by kluci museli do války - asi museli, kolem druhé světové byli plnoletí. Z jiného konce rodiny si žena takhle vzala Německého občana, jejich kluk měl za války peklo. Musel do německé školy, kde ho bili, že je Čech, a čeští kluci ze sousedství ho mlátili, že se dal k němčourům.
Další příbuzný, totálně nasazený v Německu se tam oženil s Němkou. Po válce se rozvedli, protože on nemohl zůstat v Německu a nemohl si do Česka přivést Němku (v době, kdy se Němci odsunovali atd.).
Tím jsem chtěla jen říct, že občas ta svatba nebyla ne proto, že by okolí nějak aktivně bránilo, ale proto, že před těmi sto lety byli lidi "vyškolení" jednou světovou válkou a viděli tu druhou na obzoru.
Romeo a Julie jsou romantičtí, ale ve své podstatě to k životu moc není. A jsou lidi, kteří toto věděli a přijali...