U nás se v generaci našich rodičů a jejich sourozenců, bratranců atd (narozeni cca 1945 - 1955) se všichni brali dost brzy (chlapi těsně po vojně), ženy v 18-20. Asi hlavně kvůli tomu, aby vůbec spolu mohli být, protože 2 "na hromádce" byt nedostali a ani u rodičů v domě to nebylo moc reálné, protože "co by tomu lidi řekli". Myslím, že jen 1 strýc se ženit "musel", ostatním se podařilo až do svatby otěhotnění zabránit, ale pak už děti měli hned. Nikdo tedy nestudoval VŠ (maturita se tehdy považovala za "až dost dobré vzdělání"), žili na venkově. Takhle zpětně mi to přijde jako celkem ideální řešení, tehdy (v 70. letech 20. stol) stejně moc nebylo, co užívat, a pak měli všichni v podstatě do 45-50 let svého věku "všechny děti z domu pryč" a po 1989 si naopak ještě dost užít stihli (stále stíhají), včetně vnoučat v aktivním věku